Rozhovor
s JUDr. PhDr. Irenou Wagnerovou, Ph.D., MBA, LL.M.,
prezidentkou Komory dopravních psychologů ČR a
České psychologické komory
Řídíte auto?
Ano, řídím skoro denně. Jsem velmi zkušená řidička, jen skupiny B. V současné době mám VW Golf asi 7. generace, 4 roky starý, který jsem odkoupila z druhé ruky. Je to úžasné auto, má nejvyšší a neobvyklou výbavu – automat, adaptivní tempomat s funkcí stop and go, světlomety s přísvitem, parkovací a dalsí asistenty. Předtím jsem měla Škodu Octavii deset let, předtím Toyotu Yaris a mé první auto bylo starý Opel Omega.
Jaké funkce jste si oblíbila?
Nepoužívám parkovacího asistenta. Naopak si nedovedu už představit auto bez adaptivního tempomatu stop and go a automatického udržování odstupu od vozidel přede mnou. Je to velmi bezpečné a pohodlné. Používám handsfree. A auto má ergonomickou sedačku s masážní funkcí, což je skvělé na dlouhých cestách. A nemám ráda asistenta únavy, zejména když mi na obrazovce vyskočí, že je čas na kávu a přestávku, neboť zjistil únavu. Ale většinou poslechnu a kávu si dám.
Věříte v plně automatická auta a těšíte se na ně?
Moje auto je prakticky plně automatické, já držím jen volant. Občas říkám, že tam jsem jen protože by asi vypadalo špatně, kdyby na místě řidiče nikdo neseděl. Na druhé straně si dovedu představit plně automatická vozidla – jsme k nim už velmi blízko.
Kolik kilomentů ročně najedete?
V průměru cca kolem 25 tisíc.
Kolik kilomentů jste najela za život celkem?
Těžko říci, ale myslím, že to bude tak 700.000,- kilometrů celkem. Bez nehod.
Máte odebrané nějaké body?
Ne, mám čistý štít, nicméně v posledních deseti letech jsem jednou měla body za překročení rychlosti. V době, kdy se dávaly body za parkování, jsem je dostala asi 2x. Ale to už bylo dávno. Zákaz řízení jsem nikdy neměla.
Řídíte ráda?
Ano, dříve jsem řídila ještě radši. Někdy v rámci práce ujedu přes sto kilometrů za den. Proto jsem vděčna za automat a adaptivní tempomat.
Porušujete někdy pravidla?
Když vyjedu do Německa a jedu po dálnici, kde zrovna neplatí žádné omezení, ráda rozjedu na rovném a prázdném úseku auto na maximum. Myslím, že nejvyšší rychlost, kterou jsem řídila bylo asi 197 km za hodinu v BMW třetí řady. Ve svém VW Golf jsem jela nejvíce asi 170 km/hod. Podotýkám, že jen mimo ČR, v Německu, na úsecích bez omezení. Kvalita německých silnic je proti našim neporovnatelně vyšší. D1 pokládám za naprostý horror, ohrožující zdraví.
A jak řídíte u nás?
V ČR patřím naopak k opatrným řidičům, neboť vím, kde klientům odebírají řidičské průkazy. Na dlouhých úsecích se omezením rychlosti na 50 km/hod zpravidla nastavím adaptivní tempomat na 53 km/hod a nic neřeším, přestože mě všichni předjíždějí. Moje auto i automaticky udržuje vzdálenost od vozidel přede mnou, takže nepatřím k lepičům a dvousekundová mezera před mým vozem svádí řadu řidičů k „myšce“. Když vidím na silnici naprostého šílence, ignorujícího pravidla silničního provozu, tak si občas řeknu: „Á, jede další budoucí klient“.
Domníváte se, že Češi jsou dobří řidiči?
Tak pokud mám z okolních zemí říci, kde se cítím bezpečně, tak je to Rakousko, Německo a Slovensko. Všude jsou proti nám pokuty daleko vyšší. U nás vnímám provoz podobně, jako jsem to zažila při řízení v Itálii u Neapole. Tedy tak, že řada řidičů nepoužívá blinkry, lepí se na zadní nárazník, porušuje rychlostní limity, chová se nepředvídtelně apod. Často, když jedu po Praze, tak v průběhu jedné hodinové cesty vidím jednoho až dva řidiče, kteří jsou tzv. „zralí“ na okamžité odebrání řidičského průkazu. A jsem překvapena, že na silnicích prakticky nevidím Policii ČR, ale je pravdou, že jezdím přes den, ne večer či v noci.
Kdy Vás naposledy zastavila hlídka za přestupek a dostala jste pokutu?
Hlídka mě zastavila asi před dvěma lety v centru Prahy. Přestupek ani pokuta neproběhly, nicméně mi dali dýchnout a požadovala jsem test na drogy, který jsem nikdy neabsolvovala. Policisté však přepisově odmítli mi ho dát s tím, že nejevím známky požití návykové látky a s tím jsme se rozloučili. Když o tom uvažuji, tak pokuty jsem dostala jen za parkování.
Můžete přiblížit svoje psychologické vzdělání?
Vystudovala jsem jednooborové magisterské studium psychologie na FF UK v Praze. V posledním ročníku jsem studovala na University of Texas in Austin v USA. Byla jsem vůbec první studentkou psychologie vyslanou Karlovou Univerzitou po sametové revoluci na studium v USA. Toto semestrální studium, jehož výstupem byla moje diplomová práce v oblasti psychologie práce a organizace (Psychologické metody výběru manažerů) mi dalo více, než celé studium v ČR. Na druhé straně z lidského hlediska patří moji spolužáci z psychologie k těm, s kým si dosud po mnoha letech kamarádím a kdo mě lidsky obohatil velmi silně a hluboce. Absolvovala jsem v roce 1996.
A vaše pracovní zkušenosti?
Ihned po dokončení studia jsem začala pracovat jako personální ředitelka v první česko-americké společné firmě. Jednalo se o výrobu s cca 250 zaměstnanci. V průběhu této práce jsem zahájila doktorské studium na Univerzitě Karlově, které jsem dokončila v roce 2002 PhD prací z psychologie práce a organizace „Hodnocení a řízení výkonnosti“, kterou posléze vydalo nakladatelství Grada. Poté jsem několik let působila na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako odborná asistentka. Pracovala jsem i na dalších vysokých školách – ČVUT a další. Byla jsem děkankou CMC Graduate School of Business. Vyučovala jsem psychologii práce a organizace. V té době jsem publikovala cca sto odborných článků a celkem asi 18 monografií vydaných tiskem. V roce 2006 jsem dokončila studium MBA. Realizovala jsem celou řadu výzkumů v oblasti Human Resources, psychologie, práva.
Máte, ale i právnické vzdělání?
Ano, právo je důležité. Přihlásila jsem se ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium práv jsem dotáhla během deseti let přes magisterský a doktorský titul ještě ke studiu a absolutoriu LL.M. Moje právnické publikace se týkaly pracovního práva, práva EU, dále trestního práva. Rigorozní práce se věnovala Trestní odpovědností právnických osob. V současné době se zabývám vědeckou činností, pracuji jako soudní znalkyně, právník a jako dopravní a personální psycholog. Je toho hodně, ale aspoň se nenudím a nevyhořím.
Jaké jsou vaše lidské vlastnosti?
Obávám se, že jako člověk jsem velice nezábavná, nudná, upjatá a příliš puntičkářská. Vážím si spolehlivosti, čestnosti, pracovitosti, odbornosti, nadhledu, inteligence, humoru a radosti i v neveselé době.
Máte nějaké koníčky?
Cestování – jen po Evropě a většinou jen autem. Návštěvy muzeí, galerií, lázní, hory a moře. Mým nesplněným snem je vidět Řím a jeho muzea – ještě jsem tam nikdy nebyla. Jinak klasika – zahrádka, ale i dobré víno a dobrá společnost. A občas si namaluji abstraktní obraz pro radost.
Vážená paní prezidentko, prosím proč jste se rozhodla založit Komoru dopravních psychologů ČR a Českou psychologickou komoru?
Tak na vině je jednoznačně kovidová nuda. Ale vážně. Těch důvodů bylo více. Komora dopravních psychologů ČR (dále jen KDP) vznikla společně s Českou psychologickou komorou.
Při čtení dokumentu z roku 1990 jsem si uvědomila, že Psychologickou komoru jsme chtěli založit již od sametové revoluce, od které uběhlo již více než 30 let. Je překvapivé, že to dosud nikdo z psychologů neudělal. Já sama mám unikátní kombinaci vzdělání a to psychologické, ekonomické a právní, takže ta úloha nakonec zřejmě zbyla až na mě.
V Česku již působí společnosti dopravních psychologů, proč jste se rozhodla založit další?
Bylo to bohužel hlavně z důvodu nefunkčnosti dalších společností. Detaily nechci rozebírat, ale poslední kapkou, která mě utvrdila v nezbytnosti založit další společnost dopravních psychologů, bylo zjištění porušení zákona. Současně ve mně byla veliká deziluze z toho, že za 30 let existence společností dopravních psychologů nedošlo k eliminaci činnosti podvodníků, vydávajících se za dopravní psychology. A dalším důvodem nespokojenosti bylo to, jak se k otázce činnosti dopravních psychologů během nouzového stavu už v březnu ostatní společnosti postavily, kdy se ani nesnažii o právní analýzu situace a rozhlašovali nepravdivé zprávy o tom, že se budou odebírat akreditace těm, kdo pracují. K ničemu takovému nedošlo, dokonce nedošlo ani k symbolické pokutě u těch, kdo byli Policií přichyceni při činnosti, ačkoliv šlo o podvodníky bez akreditace Ministerstva dopravy vydávající se za akreditované psychology, kteří na místě nebyli. Nutno říci, že nebyli sami, kdo přispíval k obecnému chaosu, který však nadbytečně komplikoval již tak složitou situaci. Domnívám se, že podobné chování je prostě nezodpovědné k nám, našim klientům a ke společnosti jako k celku, která má v současné situaci skutečně co dělat, aby nezkolabovala.
Jaké jsou tedy vaše hlavní programové priority z hlediska boje s podvodníky, vydávajícími se za dopravní psychology?
Naše priority jsme shrnuli v programu, který má v tuto chvíli 20 bodů. Hlavním úkolem je eliminace činnosti podvodníků, kteří se vydávají za dopravní psychology. Věc řešíme již delší dobu a podněty jsme předali Ministerstvu dopravy ČR, které zahájilo trestní řízení. Měli jsme již v této záležitosti obrovské právní a administrativní výdaje a ušlý příjem v celkové hodnotě cca sto tisíc korun. Pokládáme za zcela nezákonné, podvodné, skandální a nepřijatelné, aby zde působilo několik osob, které se vydávají za akreditované dopravní psychology a vydávají podvodné posudky tzv. „na běžícím páse“. Domníváme se, že došlo ke zneužití jmen, podpisů a razítek některých dopravních psychologů a rozsah této záležitosti je předmětem šetření OČTŘ. Jedním problémem je to, že vyšetření nedělá oprávněná osoba a druhým pak to, že vyšetření neodpovídá požadavkům vyhlášky. Podle poznatků našich klientů se zdá, že po České republice neohroženě jezdí řada pirátů silnic, často trestaných za přestupky a trestné činy na silnici, jejichž vyšetření neprovedl dopravní psycholog. Jde o osoby, které byly vyšetřeny během 5 minut, kdy měly nakreslit panáčka a doplnit kolem pěti logických úloh. Podobný postup je v rozporu se zákonem a vyhláškou a ohrožuje životy mnoha nevinných osob na silnicích.
Jak je možné, že se někdo vydává za dopravního psychologa a vydává posudky s razítkem a podpisem jiné osoby? To mu nehrozí trestní stíhání?
Nechápeme postoj odpovědných orgánů. Pokud by se vydával někdo za lékaře, byl by velmi rychle odsouzen. Ne tak u dopravní psychologie. Přitom v obou případech jde o lidské zdraví a životy.
Setkala jste se s paděláním dopravně psychologického posudku?
Ano a opakovaně. Na padělek se příjde. Úřad totiž porovnává předložený posudek s posudkem, zaslaným psychologem a pokud psycholog nic nezaslal, zjišťuje, zda-li posudek není padělkem. Věc pak předává úřad k dalšímu šetření Policii ČR a soudu.
A co činnost dopravních psychologů samotných, je bezproblémová?
Převážná většina dopravních psychologů, kteří u nás působí, svoji činnost vykonávají trpělivě, kvalitně, ve vší skromnosti a za minimální cenu, jako službu společnosti. Je to ona spolehlivá většina, řekla bych až 99% dopravních psychologů, kteří zaslouží ocenění za svoji dlouhodobou a kvalitní práci. Najdou se však i problémy. Setkáváme se s řadou nezákonných postupů, kdy například psycholog vyšetřuje periferní vidění a chlubí se tím (to smí vyšetřit jen oční lékař a psycholog tím porušuje ustanovení vyhlášky, která ho k tomuto nezmocňuje), vyšetřuje řadu let mimo akreditované pracoviště a nemá potřebu věc řešit a pracoviště akreditovat, poskytuje provize úředníkům za to, že mu dohazují klienty a další. Obecným nešvarem je použití zastaralých, obsolentních metod. Další používají nekalou reklamu. Proto se domníváme, že je třeba činnost kultivovat a na problémy upozorňovat jménem slušných, korektních dopravních psychologů, kteří svoji činnost dělají řadu let, svědomitě, skromně a kvalitně.
Proč zavádíte Etický kodex a Etickou komisi?
Dosud žádný etický kodex pro činnost dopravního psychologa neexistoval. Přitom se jedná o práci s rizikovými klienty, kteří jsou často pachatelé přestupků, trestných činů, jsou závislí na drogách či alkoholu či jiných návykových látkách či mají jiné zdravotní, sociální a jiné problémy. Vždy mě překvapuje, kolik klientů má bydliště na úřadě – odhaduji, že jde o cca 10% z nich. Dopravní psycholog je při práci vystavován nelegálním tlakům, pokusům o úplatky, o úlevy atd. Musí být schopen podobné situace vnímat a okamžitě řešit. Na tyto situace je však bohužel sám. Etický kodex, který se zajisté bude ještě vyvíjet, je prvním pokusem o stanovení hranic naší práce. Podobně vnímáme i naléhavou potřebu Etické komise, která by byla schopna řešit vzniklé problémy a vytvořit do budoucna doporučení a návody, jak problémům předcházet.
Proč nemůže být členství v KDP zdarma?
O této alternativě jsme také uvažovali. Nicméně jsou zde náklady na založení, na provoz, na pronájem sídla, na software a hardware, poštovní služby, dále na odborné právní posudky a stanoviska, které si naše činnost vyžádá, na kancelářské, účetní a administrativní práce. Webové stránky, jejich aktualizace, doména apod. – to jsou dnes také nemalé finanční náklady. Náklady na jedinou hodinu práce špičkového právního odborníka jsou cca 3000,- Kč, ale i více. Dopravní psycholog si účtuje za jediné vyšetření cca 2000,- Kč a mnozí z nich těch vyšetření za rok udělají mnoho. Proto se domníváme, že nějaký členský příspěvek, který by pokryl alespoň základní náklady, stanoven být musí. Pro členy České psychologické komory nabízíme poloviční slevu z členského příspěvku.
Jak vnímáte činnost Ministerstva dopravy?
Úloha Ministerstva dopravy není jednoduchá a domníváme se, že dělá, co se dá, ba dokonce více. Činnost dopravních psychologů je pouze okrajovou náplní jejich činnosti. Vidíme výkladovou nejednotnost už statutu naší činnosti. Až judikát Městského soudu z počátku roku 2020, který cituje Ministra dopravy, nás ujistil, že živnost „Psychologické poradenství a diagnostika“ skutečně Ministr dopravy nevnímá jako shodnou s činností dopravního psychologa.
Má osobní zkušenost se současnými úředníky Ministerstva dopravy je velice pozitivní, jde o kompetentní, vstřícné odborníky, jejichž práce je skutečně odborně i lidsky náročná. Bohužel často nemají potřebné lidské a odborné kapacity a nástroje k tomu, aby mohli svoji činnost provádět – to je aspoň můj osobní dojem. Připomenu jen, že Ministerstvo dopravy dle mých informací nezaměstnává žádného dopravního psychologa. Situace se však v posledních letech zlepšovala. Nicméně vzhledem k historicky nejvyššímu státnímu deficitu se obáváme, že zbytná činnost státní správy bude omezována a našim úkolem je mimo jiné i zabránit tomu, aby se to nestalo v oblasti dozoru nad dopravní psychologií, což by mohlo přímo ohrozit bezpečnost občanů na silnicích, jejich životy a zdraví.
Domníváte se, že je vhodné zavést kontroly činnosti dopravních psychologů ze strany Ministerstva dopravy?
Určitě ano. Ministerstvo každý rok vydává další nové akreditace k provozování činnosti dopravních psychologů, ale kvalitu jejich činnosti stále zatím nekontroluje. Ministerstvo by mělo kontrolovat minimálně náležitosti dané vyhláškou a zákonem. Například počet místností akreditovaného pracoviště, dále zda-li má psycholog k dispozici přístrojové vybavení, archivuje řádně podklady z vyšetření apod.
Myslíte si, že by tyto kontroly měly probíhat jako mystery shopping nebo „přepadovky“?
Ne, nikoliv. Kontroly jsou dány kontrolním řádem. Jako každá kontrola, by měly být tyto kontroly dopředu ohlášeny spolu s uvedením, co a jak se bude kontrolovat, podobně jako živnostenské, finanční a další kontroly. Domnívám se, že státní úřad si nemůže dovolit postupovat v rozporu s kontrolním řádem.
Jak se díváte na to, že u těchto kontrol má být osobou přizvanou paní, pracující pro jisté psychologické nakladatelství či psycholog, poskytující provize pražským úředníkům odborů dopravy za kontakt na klienty?
Tak v rámci kontroly si může určitě Ministerstvo přibrat odborníka, který problematice rozumí. Nesmí to však být nikdo, kdo by byl v konfliktu zájmů z hlediska své činnosti, konkurence nebo příslušnosti k profesní organizaci. Mělo by jít například o zaměstnance Ministerstva či Centra dopravního výzkumu, který nekonkuruje kontrolovanému subjektu. Pokud by k psychologovi někdo z výše uvedených přišel, doporučuji okamžitě vznést námitku podjatosti z důvodu konfliktu zájmů a podjatosti.
Je pravdou, že čím delší vyšetření, tím je vyšší jeho kvalita? Jsou nejkvalitnější pětihodinová vyšetření?
To není pravdou. Někteří psychologové se snaží vytvářet dojem, že adekvátní je pět hodin trvající vyšetření. Pokud má dopravní psycholog k dispozici špičkové vybavení, pokud provádí vyšetření individuálně, pokud jde o klienta mladého, zdravého, schopného a bezproblémového, nemusí délka vyšetření být dlouhá. Obvyklá délka vyšetření je cca hodina a půl až dvě. Pokud psycholog dělá vyšetření pět hodin, pak je to dílem jeho neschopnost, nepochopení vyhlášky a použití starých, dlouhých, nekvalitních metod, případně vyzvídání z klienta informací a provádění vyšetření nad rámec daný vyhláškou. Vyšetření v délce pět hodin si dovedu představit u soudně znaleckého posudku, nikoliv u běžného vyšetření. Doporučujeme se službám podobného psychologa vyhnout.
Je podle Vás současná legislativní úprava činnosti dopravních psychologů kvalitní?
Jsme rádi za úpravu, která existuje. Je sice v evropském srovnání zcela ubohá, ale aspoň nějaká. Nejsme ještě legislativně na úrovni Ruska a Ukrajiny, ale jsme na tom legislativně daleko hůř a „sto let za opicemi“ ve srovnání se Slovenskem a Rakouskem. V legislativě je mnoho problematických míst. Zdá se, že zákonodárce nemá zájem na bezpečnosti silničního provozu a je mu jedno, že na silnicích umírá mnoho lidí denně.
Už nouzový stav sám ukázal, jak je složité vůbec na základě právní úpravy odpovědět na jednoduchou otázku, jestli akreditovaný dopravní psycholog vůbec je či není živností a jaký problém s tím odpovědné osoby na straně psychologů i státních orgánů mají. Pravdou je, že nejde o otázku primitivně jednoduchou, na druhé straně mohla být už dávno legislativně řešena uvedením akreditovaných dopravních psychologů jako vyjímky v § 3 spolu s dalšími činnostmi, které nejsou vykonávány na základě živnostenského oprávnění. Musíme počítat, že do budoucna se může podobný zmatek opakovat, poučit se a požadovat úpravu zákona.
Co si myslíte o tom, že učitel autoškol podle zákona může absolvovat vyšetření u každého psychologa – živnostníka?
Velký problém je nevhodná legislativní úprava u učitelů autoškol, kde příslušný zákon uvádí, že dopravně psychologické vyšetření u nich může provést kdokoliv, kdo má živnost Psychologické poradenství a diagnostika. To je problematické, protože učitel autoškoly má odpovědnost za život žáků a psycholog-živnostník není schopen posoudit způsobilost k řízení, nemá k tomu potřebnou praxi ani vybavení. Našim cílem je prosadit novelu tohoto zákona.
Jaký máte názor na rehabilitační programy pro řidiče?
Rehabilitační programy jsou dalším velkým „kostlivcem ve skříni“, kde jsme opět katastrofálně zaostali za rozvinutým světem. Tyto programy mají skvělé úspěchy na Slovensku, v Rakousku i jinde v Evropě a my nejsme řadu let schopni je zavést. Přitom nehodovost je u nás vysoká, počet úmrtí na silnici též. Nemůžeme si proto namlouvat, že bychom tyto programy nepotřebovali. Denně kvůli neschopnosti zákonodárců umírají další a další nevinní lidé na silnicích. Já sama jsem absolventkou kurzu pro lektory rehabilitačního programů na Univerzitě Karlově před cca 5 lety, kdy mi bylo řečeno, že kurzy začnou asi do roka. Do dnešního dne nejsou prosazeny do zákona a tak pořád silnice brázdí řada pirátů, alkoholiků, drogově závislých narkomanů, emočně-nestabilních osob a dalších rizikových řidičů a podle všeho se to v nejbližší době nezmění. Za tuto liknavost v prosazení legislativy platí a ještě zaplatí mnoho našich spoluobčanů životem a zdravím. Jak dlouho ještě zákonodárci budou strkat hlavu do písku? Čekají až umřou na silnici nevinně jejich děti?
Souhlasíte se současným návrhem rehabilitačních programů?
Domnívám se, že systém je nastaven zbytečně složitě a že v současné době, kdy došlo kvůli epidemii COVID – 19 k historicky nejvyššímu státnímu zadlužení, stát nebude mít prostředky ani kapacitu pro zavedení Metodického centra, přijetí jeho zaměstnanců atd. Proto se domnívám, že schůdný je stejný systém, jako funguje na Slovensku, kdy za program odpovídá sám dopravní psycholog, sám ho financuje, organizuje a řídí, podobně jako u dopravně psychologického vyšetření. Ostatně stejný systém funguje i v Rakousku. Kontrolu by mělo provádět Ministerstvo dopravy.
Jaké metody v rámci dopravně psychologického vyšetření používáte vy sama?
Používám skutečně vše, co je validní, od metod starších po ty nejmodernější. Jsem velmi vděčna za Vienna Test System Schuhfrieda, který používám u mladých, vzdělaných klientů, kteří nemají problém s PC jako nejvalidnější formu vyšetření. Je to však i nákladné. Vzhledem ke kvalitě, validitě však na náklady nehledím. Mám ale i hned dva determinační přístroje jiné firmy a ty též používám. Jinak používám prakticky všechny validní a dostupné metody, mimo obsolentních metod, jejichž zadání a výsledky jsou dostupné na internetu, jako je Ravenův test progresivních matic.
Používáte projektivní metody?
V průběhu své praxe často experimentuji s nějakou metodou za účelem zefektivnění vyšetření. Některé se osvědčí, jiné odložím. Takto jsem v minulosti experimentovala například se slibnou metodou Klikaté cestičky ze Slovenska, dále například se škálou závislosti na alkoholu, s Zulligerem a s dalšími.
Jste i soudní znalkyní Městského soudu v Praze v oboru dopravní psychologie. Máte jako soudní znalkyně zajímavé případy?
Musím říci, že případů není mnoho, jsou však skutečně velmi zajímavé. Zatím ve všech jsem narazila na to, jak jednoduché je odsoudit nevinného nebo neodsoudit viníka. Někdy je smutné, že spravedlnost a justice jsou si tak vzdáleny. Ale zatím mé případy měly vždy dobrý konec. Tuto těžkou, náročnou činnost, při které jsou velmi časté agresivní, podpásové útoky advokátů, u kterých máte podezření na stejnou poruchu osobnosti jako u jejich deviantních klientů, včetně vyhrožování a zastrašování, dělám prakticky zadarmo a beru jí jako činnost pro bono – pro dobrou věc. Bohužel podmínky jsou nastaveny tak, že se domnívám, že většina soudních znalců z oboru psychologie od 1.1.2021 svoji činnost postupně ukončí.
Jak ovlivnil vaši práci COVID-19?
Vyšetření v době, kdy se pracovalo, probíhalo pouze individuální formou. Já sama používám respirátor FFP2/N95, které nám počátkem září daroval vděčný klient, kterému jsem sama roušku dala, protože dorazil bez ní. Pokud klient příjde bez roušky či s divnou šálou přes pusu, nabídnu mu jako dar kvalitní chirurgickou roušku. Snažím se dodržovat odstup dva metry či více a zbytečně vyšetření neprodlužovat. Místnost je dezinfikována před vyšetřením a po něm chemicky i velmi silným UV-C zářením, jaké se používá na operačních sálech. Podobně i během vyšetření funguje dezinfekce vzduchu. Velká část vyšetření probíhá na PC, kdy já jsem ve vedlejší místnosti a vzdáleným přístupem vidím obrazovku klienta. V době nařízeného nošení roušek jsem odmítala vyšetřit klienty z důvodu zdravotní způsobilosti, protože nejsem schopna odlišit horší výkon v důsledku přidušení rouškou či mlžení brýlí od horšího výkonu bez těchto omezení. Ostatně ani psychologické normy nejsou nastaveny na použití roušky, respirátoru, rukavic a mlžení brýlí, zadýchaných rouškou. Musím uvést, že protikovidová opatření, dezinfekce, dezinfekční přístroje, ztráty ze zákazu činnosti naše pracoviště tento rok stály tolik, že činnost je zcela ztrátová. Podařilo se nám zatím vyhnout nemoci a už se snažíme vidět světlo na konci tunelu. Necháme se očkovat, jakmile bude k dispozici vakcína.
Je podle Vás současná cena za dopravně psychologické vyšetření přiměřená?
Ne, není. Cena obvyklá je kolem 2000,- Kč a domnívám se, že je příliš nízká. Například na Slovensku, kde nejsou tak vysoké náklady ani příjmy, je obvyklá cena 100 Euro. V Rakousku a v Německu ještě o mnoho vyšší. Pokud jen spočítám náklady na kvalitníi přístrojovou a další diagnostiku, nájem, mzdu, povinné odvody, tak se dostaneme právě na náklady ve výši oněch 2000,- Kč. Domnívám se tedy, že přiměřená cena za dopravně psychologické vyšetření je cca 3000,- Kč.
Máte vizi činnosti KDP?
Ano, mám vizi společenství kompetentních, eticky transparentních odborníků, kteří jsou si schopni a ochotni poskytovat vzájemnou profesní, odbornou, lidskou i další podporu v naší náročné činnosti a směřovat k vyšší kvalitě naší práce. Na naší práci totiž ať si to již připouštíme či nikoliv, záleží lidské životy a zdraví. Pokud společnost naší činnost nebude podporovat, budou na silnici umírat nevinní lidé.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v činnosti Komory dopravních psychologů ČR.